Přidat odpověď

Zamysli se nad tim, co si tady vy mlade maminky pisete o vasich matkach. O tom, jak hlidaji=pletou se do vychovy, jak nehlidaji=nemaji zajem. Jak radi, kdyz o to nikdo nestoji (=coz muze byt jen vysloveny nazor bez jakehokoli umyslu (na ktery ovsem mlada ma narok, ale matka/a nedej boze tchyne ani nahodou, ale mlada se hned nacepyri, ze to umi sama.
Togle tu ctu ve vasich prispevcich. Tak ze byt matkou nekoho tady, ani nahodou bych se nestehovala k vlastni rodine. A chut prijmout dceru v nouzi bych rozhodne taky nemela. Rodina nerodina - takovemu souziti nerikam rodina.
Zit spolecne neni zadna povinnost. Co tomu reknou sousedi? Co je jim do toho.
Moje nejlepsi kamaradka si v 55 letech zazadala o misto v domove duchodcu. Syn se ozenil a mel dite.
V domku zila sama od sve svatby s tchyni, ted jeste snachu - proste toho mela plne zuby.
Misto dostala. Co tomu rekli lidi? Toho se nejvic obavala snacha. Ale spis ji slo o hlidani.
Babicky tu nejsou od toho, aby byly k dispozici kdykoli, kdy je zapotrebi. My totiz (budete se divit) mame vlstni zivot - konecne po letech starani a honeni. A az nebudeme moct, tak proste domov duchodcu je taky vychodisko, nez aby clovek poslouchal, ze kdyz "jsem" potrebovala, tys mi taky...".
Opet - to neni vlastni zkusenost. Ja jsem jeste porad sobestacna a moje deti taky. Ale to si tu tak ctu cerne na zlutem. A nez abych cekala, ze to nekdy treba uslysim,tak radsi poslu zadost uz dneska.