Přidat odpověď

Zerat já jsem to zažila, nejsem teoretik . Svoji ležící babičku jsem si vzala domů z nemocnice v den, kdy mě propouštěli z porodnice a starala jsem se o ni další 3 roky. Vůbec jsem nad tím neuvažovala, jestli to bude pohodlné, jestli mě to nebude omezovat, nebo nebudou děti šokovány tím, že je nemohoucí. A ani my nemáme vždycky s rodiči dokonalou shodu a stejné názory, to je zkrátka normální a takový je život, ale jsem šťastná za každý den, který s rodiči jsem. To snad neznamená, že máma nemá svoje kamarádky a já se nesmím věnovat ničemu jinému než rodičům. Svého muže bych si přestala vážit, kdyby mu vadili rodiče - atˇmoji, nebo jeho. To bych opravdu spíše překousla, kdyby vyloupil čerpací stanici . Asi je to o nadstavení priorit.