Přidat odpověď

Jen na postesk ještě jednou...
Jsem z toho špatná asi z jednoho a vlastně důležitějšího důvodu a to je moje dětství. Díky Almo za připomenutí...
Moje matka je ten typ člověka ( nebo alespoň jím byla dokud jsme se stýkaly - už 9tým rokem tomu tak není ), který po práci přišel domů, vzal si pyžamo, lehl do postele, vykuřoval jednu cigaretu za druhou, veškeré peníze vyhazovala pro chlast a cigaety a na "normální" a běžné jídl pro nás neměla peníze a tak mě posílala na "sekeru" nakupovat do místního koloniálu. Jak mě bylo trapně, ani nevzpomínat - raději.
Od mých 6ti let mě nechávala každou sobotu v půl 5 budit a jít nakoupit Rudé Právo a HiFi...to, že jsem tam stála sobotu co sobotu klidně aj do 8 a pak šup šup na nákup ( když už nebylo k zbytí ), zima nebo léto, jí bylo jaksi jedno. Ona přece chodila do práce a o víkendu si musela pospat. Zato já jen do školy, tak co ?
Když se narodil brácha, musela jsem se starat já - já totiž chtěla sourozence. Nesmím remcat, ale poslouchat a bráchu chovat, přebalovat, krmit, vozit, poté, coby starší a chodící, tak i s sebou si ho brát s kámošema ven - přece já ho chtěla...tak se starej.
Nepamatuju si..., a to mám fakt velmi dobrou paměť ( jak já ju nechci mííít ), že by se mnou či s námi byť jen jedinkrát někam šla na procházku, jen tak...být prostě s námi.....Když jsem jí to nabídla, odpovědí mi bylo, že má nohu po operaci ( když byla se mnou těhu, čili už "pár let" tomu bylo ) a že to neujde. Nešla ani do cukrárny jen tak, ani za vysvědčení, ani když jeden z nás měl narozniny apod., nebo že nemá peníze. Jojo, peníze...ale měla - na alkohol, aby si mohla "vyšukat" se sousedy kachnu a měla co hulit. Bez těchto 2 věcí nežila. Co víkend, to mecheche na plné perdy a kolikrát se stalo, že i přes týden, kdy já vstávala do školy a ona do práce nemusela. Že jsme se nevyspali, jí nezajímalo - ona má možnost si protáhnout kachnu, tak sklapni, páč to chci !

Proč to píšu...? Uvědomila jsem si, že nejsem stejná jako má máti, chodím s dětmi ven, mám s nimi výlety, snažím se jak jen to jde, o víkendech nevím, co je to odpočívat, nesnáším jen tak lenošení v posteli - samotné mě teď zabíjelo, když jsem lehla s ledvinama a cítila jsem se jako bych byla moje matka - že se flákám, že si to vymýšlím apod....A přesto se cítím, že někde asi dělám chybu ?....

Nebo je jen můj pocit z toho dětství ??

Kvůli ní nemají moje děti babičku - s takovou náturou ani omylem. ( moje děti nejsou její vnoučata, ale cizí parchanti - její slova )

No nic.., vylila jsem si srdíčko, byť v práci.
Děkuji všem, kdo si aj toto přečetl a Almo, díky ještě jednou za připomenutí....