Přidat odpověď

Trošku chci navázat na předchozí téma. Už jsem to o tom pár krát psala, tak to dnes rozvedu. Jsou to 3 měsíce, co je manžel nezaměstnaný. Z dobře vydělávajícího člověka ve slušné pozici se stal najednou nezaměstnaný člověk, a jak se zdá bohužel i nezaměstnatelný. Má nejvyšší vzdělání, hodně úspěchů ve svém oboru, a přesto žádnou práci. Před 10 lety si mohl místo vybírat a teď v 50 po něm ani pes neštěkne (dramaticky řečeno) Nechápu to. Je mnohem zkušenější, ve své pozici lepší než před 10 lety, v dobré kondici, žádný páprda, ale ani cool boy. Už měl pár pohovorů, nic nevyšlo. Na nižší pozice ho ani nezvou, takže i kdyby chtěl dělat vlastně cokoliv, nemůže. Hodně špatně to psychicky snáší. Po finanční stránce to taky začíná být špatné. Máme dvě děti, podnájem, žádny velký majetek, naštěstí žádnou hypotéku. Já vydělám málo, i když pracuji hodně. Přemýšlela jsem i o dvou pracích, ale to bych asi nedala, někdy pracuji 12-16 h. denně. Je mi z toho smutno. Je mi smutno, že tyhle příběhy jsou čím dál častější. Kam to spěje? Z nadaných, pracovitých lidí uděláme v 50 letech pracovní mrtvoly. V mládí vyždímat, v raném stáří vyhodit…fakt je mi z toho moc smutno a vůbec nevím jak manžela povzbudit a pomoct mu.