Přidat odpověď

V dedickem rizeni zadne lhuty nejsou. Prakticky zalezi na dobrovuli konkretniho notare, kteremu je pripad zadan ze systemu. U nas to bylo jednou cca za pul roku, podruhe asi za 4 mesice, jednou skvela notarka, ktera byla rychla i kdyz pecliva, podruhy desny debil, ktery si hral na duleziteho, obeslal vsechny dedice z byvalych zaveti, zda nechteji napadnout tu posledni zavet ve ktere nejsou uvedeni, prestoze zavet byla napsana jednou vlastni rukou a pak pro jistotu, aby prave nemohlo dojit k nejakym pochybnostem, sepsana ve stejnem zneni po nejake dobe jeste primo u notare /tete opravdu velmi zalezelo na tom, aby se jeji majetek nedostal do nepravych rukou a protoze zadne deti nemela, mohla si sama rozhodnout o vsem/.
U notare se nas seslo asi 15, nastesti 13 bylo normalnich a usoudilo, ze pokud teta neco chtela, tak si to rozhodla, ovsem jedna dama to nejak nemohla polknout a tak si nechala cas na rozmyslenou. Samozrejme si mezitim zjistila, ze i pripadny soud by ji nepomohl, ale trochu jsem se bala, ze do nej pujde i jen kvuli tomu, aby me mame, ktera se i pres svuj zdravotni stav o tetu az do smrti starala, zabranila v prevzeti dedictvi uz z principu, protoze takto se chovala cely zivot. Nastesti je kolenovrt a soud by musela platit, tak byla jen zelena vzteky a nechala to byt. Ten notar pak psal ten zaverecny zapis, na kazde strane udelal mnoho faktickych chyb, kdy volne zamenoval rodna cisla i adresy zemrele a dedicky, no fakt husty. SPravne to napsal asi az na poosme.