café, nechci se plést do vaší diskuze, ale musím reagovat.
Pokud je vyučený kuchař náhodou skvělý ekonom, tak může udělat kariéru jako ekonom. Asi se nestane guvernérem Národní banky, ale v leckteré soukromé firmě za něj budou rádi. A ekonom kuchaře ... no, tak to je ještě mnohem častější.
Podle mě prostě Zerat myslela to - co si myslím i já - že dnes vzdělání nehraje takovou roli. A má-li tvůj manžel nějakou touhu nebo schopnosti (a jistěže má, každý má), tak ať se nebojí si je přiznat a jít do toho po hlavě.
I když je to těžké, obzvlášť, když se nedostává peněz, tak manželovi prospěje, když bude tu nepříjemnou situaci brát z druhé strany i jako šanci něco ve svém životě změnit.
Ale zdá se mi, z tvých příspěvků, že tě docela zachvátil pesimismus. Například jsi vůbec nereagovala na můj příspěvek o tom, že většina lidí hledá práci mnohem déle, než tři měsíce. Vím, že to není snadné, ale hledat v sobě jiskřičky dobré nálady a naděje, bys měla i ty. Protože bez toho vás to úplně smete.