Přidat odpověď

Mně se to stalo, shrnu stručně o co šlo, třeba to bude někomu užitečné.
V posledním seriozním zaměstnání jsem makala jak negr(amluva Čechoafričanům), neznala jsem pátky,svátky, byla to "dobrá" pozice, excelentní plat, fajn tým, blbý šéf. Skončilo to z hodiny na hodinu, doslova. Týden jsem jenom zvracela, pak jsem šla psychologovi, poradil mi, ať si píšu seznamy, co musím dělat a trochu mi ukázal, že problém není to, že najednou nemám co jíst, ale že se cítím blbě.
Pak jsem strašně aktivně hledala práci, trvalo to půl roku. Mnohokrát jsem si myslela, že už už, ale ono ne. Pak jsem se uklidnila a začala přemýšlet, co se vlastně stalo. Objektivně jenom to, že mám víc času na rodinu a na to přemýšlet, jestli mám nějaké ty touhy. Dneska spřádám plány konkrétními kroky ve dvou frontách a věnuji se asistenční službě pro geronty, což je nesmírně poučné.
Nemusí to tak vypadat vždy, ale je mi lépe.
Nejsme milionáři, manžel má živnost, ale je limitovát věkem a zdravotním stavem, máme malé dítě. Přesto si troufám říct, že je dobře..