Přidat odpověď

kač, já ti rozumím. poprvé po 8 letech se můžu sebrat a po práci jen tak někam vyrazit, aniž bych měla výčitky, že musím domů vystřídat/pomoct manželovi. na druhou stranu, je to něco za něco. my nemáme jinou možnost toto léto, před koncem prázdnin mi skončila rd a protože pracuju ve školství na pidi úvazek (a nezvýšili mi to, tedy jen nepatrně), ta almužna dovolené přes prázdniny pokryje tak polovinu hypotéky. vzala jsem tedy práci, která mi doplní zbývající chybějící úvazek, jenže jsem tedy musela začít už od července. babička je v důchodu, moc hlídat nechce, ale my fakt nemáme jinou možnost, zeptali jsme se jí, souhlasila. jinak jsme tam ale jezdili každý týden jeden z nás, brali děti buď na víkend pryč z domu, nebo tam jen byli a vystřídali babičku v péči o děti. je to ale naposled, co jsme dali děti babičce na tak dlouho, je toho na ní hodně (a ani se nedivíme), příští rok to musíme zařídit jinak (asi příměstské tábory apod, letos byla malá dcera ještě malá). ta negativa jsou tam, babička je občas nervozní a pak se utrhuje na děti, je ostřejší, než bychom bývali chtěli ... to jsou věci, nad kterými musíme zavřít oči, děti se u ní mají dobře, ale víš co, když s ní občas mluvíme, už jsme se raději i ptali, jestli máme přijet a děti si odvézt, prostě občas se něco nakupí .... a neodjíždí se nám od dětí moc dobře, prostě nám chybí. za hlídání jsme vděční, není to snadné.