Potěšily jste mně, že v tom nejsem sama.Náš miminko nechtěl zabít,ale občas, když byl přetažený,nebo když hodně brečelo,tak ho šel plácnout. Štvalo mě to spíš z principu, než že bych se bála, že mu ublíží.Že si počkal,až si dovolím jít na WC a už mimino zaječelo a on si schvovával ručičku za záda. (Děsně nenápadný
)
Jinak okolí neřeším. Už jsem to tu psala, říkalo se tu, že se mi narodilo dítě s velkou hlavou, zrůdička, případně, že umřelo a že já jsem se zbláznila. Takže když vidí plně funkčního čtyřleťáka, jsou skoro "zklamaný",že se třeba jen vzteká,nebo brečí. Navíc on je dost hlasitej,ale projevuje se verbálně, takže to je pro ty lidi pochopitelný.
Ale dám na vás s tém ostatním.