Loro
. Loro víš co, někdy mívám výčitky svědomí, že mě to skládání s nima nebaví, jako raději se dívám pěkně z pármetrové dálky, jak si hrají, ale někdy děsně potřebují, abych to provozovala s nima. Někdy dělám, někdy ne. Nedávno jsme celá rodina blbi, tříletá dostala k narozkám takové ty kuličky do bazénu, bylo jich 600 a udělali jsme s nima parádní válku, to jsme si užili legraci. Nebo s dcerkou stavím to puzzle občas, protože trošku potřebuje pomoct, ale jinak jo, mluvíš mi z duše. Zase je to o nátuře, někoho baví obrážet dětská hřiště, my jsme třeba vždycky raději vyjeli někam na výlet. Jenže děti tyto hlouposti prostě baví. Já nesnáším poutě, kolotoče a podobné krávoviny a děti to vyžadují alespoň čas od času, tak se musíme překonat. My je raději vezmeme do přírody, k dědovi a babičce na "šipkovanou" atd. Chce to nějaký rozumný kompromis, aby byli všichni spokojení. Vše je o domluvě a toleranci. A čím víc členů rodiny, tím té tolerance a ústupků na všech stranách musí být víc. Ale dá se a myslím, že jsme spokojená rodinka.