Přidat odpověď

Je to o lidech, zažila jsem už leccos.

– Na jedný poště, kam se vozí do dvora balíky, visí nejspíš dodnes moje číslo auta, že tam nesmím, protože "jsem jim tam vozila moc balíků a oni pak nestíhali"!

– U nás zrušili poštu a zavedli "úložnu", takže milé místní paní poštačky přestaly chodit pěšky, ale musely jezdit denně autobusem do okresního města, kde nafasovaly felicii a pak zase přijely sem rozvážet poštu. Tak se na to logicky vybodly.

– Nové pošťačky musely plnit jakýsi plán, takže prosvištěly obcí, nedoručily ani pytlík bonbonů a létaly za nimi papírky "balík máte na poště".

Jednou jsem za nimi vypálila v županu, drapla je za stěrač, když musely dát přednost, názorně jim vysvětlila situaci a od té doby mi nosí poštu i do práce, jindy mi zase naházejí pracovní poštu brankou domů. Takže dopisy už jsou pod kontrolou. Balíky už ale raději ČP nesvěřuji.

– Na balíky mám báječného PPL pána, který za mnou jezdí domů i do práce a občas balík předá i tomu, kdo zrovna sedí v mém autě. Jednou za mě dokonce spontánně zaplatil dobírku, když jsem byla na dovolené!