Mně se jazyky vždy nbejlépe učily se soukromým učitelem. V kurzu, kde jsou jiní cizí lidé, jsem se vždy hrozně styděla a vyhýbala se ze všech sil nutnosti hlasitě promluvit.
zato se soukromými učiteli jsem mluvila pořád a byla vždycky míň vystreslá.
Jo, a vždy jsem jako odměnu měla po 1-3 letech výjezd do příslušné země - aby mě to tlačilo a měla jsem i nač se těšit.
Akorát teda teď si cestou do Japonska nejsem moc jista, to už je trochu jinde než Paříž
- ale každopádně si s tou myšlenkou pohrávám, když drtím slovíčka, abych se těšila ví a líp mi to lezlo do hlavy.
Pozor na motivaci - pozitivní tlačí člověka mnohem víc, než negativní (jakou Ty popisuješ - nutné do budoucí práce - to není nic moc, zkus se motivovat optimističtěji
)