Přidat odpověď

Kupodivu zatím nic drsnýho od rodičů, nic zlýho, jen mě minule rozbrečel jeden pán, znáš Péťu, jakej je, 90 % času v pohodě a pak zásek. Tak ječel u hřiště, chtěl jít na bazén, což nešlo (mimo jiné i proto, že byl fakt zavřený). A ječel tam dlooooouho (nejdřív jsme o uklidňobvala, pak marně odváděla pozornost, pak o nechala vyječet a věnovala jsem se T.). No a pán odvedle řekl tiše synkovi, že půjou do botanky. A synek se ohrazoval, že měli být tam. No a pán řekl, že už tam ten jekot nevydrží. já to zaslechla a omlouvala se u, že syn má problém s komunikací a že za to nemůže on ani já. No a pán soucitně řekl, že chápe, že už si ho kolikrát všimnul... tak jsem se rozloučila, odešli a na mě to padlo... Spíš já jsem ta šílená na hřišti. A do toho jsem na to zvyklá, tak to nějak moc neřeším a ostatní na mě koukají jako na divnou. A jako bonus ho nechávám zkoušet si řešit konflikty sám /třeba kdo pojede první na skluzce) a on to s dětma zvládá, bezvadně, tak využívám příležitosti a jen po očku sleduju, jestli je to v mezích. No rodiče tam často chodí a řeší za své děti, kdo pojede první (jako Pepíček tu byl dřív, chlapečku) aniž by se děcka ještě hádaly!! No a to Péťa nezvládá, protože jim neodpovídá, jen se zasekne, takže se z něj pak stává klouzačkové zadrhovadlo. Rodiče prostě kolikrát za děti řeší úplně banální problémy. Třeba Péťa vezme v písku ležící bábovičku a holčička ji chce, že je její. Tak koukám, jak se dohodnou, jenže v tu chvíli tam stojí holčičky matka, babička, teta, děda, strejda, tři sourozenci a začínají víst reality show Soud svatého Dementa o tom, kdo jak je v právu a co s tou bábovičkou bude a jestli se Péťa zeptal, jestli si ji může půjčit a jestli ji holčička tak nutně potřebuje a jestli ona Péťu poprosila, aby mu ji vrátil a nebo nepoprosila, mám chuť křičet, že bych jejich problémy chtěla mít.