Přidat odpověď

I. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2013 08:30 do: 28.08.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 4457/12
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatel: Ivana Königsmarková
návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 6 Tdo 353/2012, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 7 To 437/2011, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. září 2011, sp. zn. 1 T 93/2010


Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, jelikož je toho názoru, že jimi došlo k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) a d) a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka uvádí, že jako fyzická osoba vykonávající povolání porodní asistentky, vedla domácí porod, který se zprvu parametricky jevil jako porod běžný, leč v závěru porodu po narození dítěte bylo dítě ohroženo hypoxií, která jej zdravotně poškodila; narozený poté ve věku dvaceti měsíců zemřel. Proti stěžovatelce byla podána obžaloba, podle které měla porušit zvláštní právní povinnost plynoucí z jejího povolání, spočívající v tom, že nezajistila řádnou hospitalizaci, a že vedla domácí porod, aniž by byla její péče dostatečně organizačně, personálně a materiálně-technicky zajištěna; dalším prvkem skutku pak byla údajně nedostatečná resuscitace.


Obvodní soudu pro Prahu 3 rozsudkem shledal stěžovatelku vinnou z trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a uložil jí trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pět let a trest zákazu výkonu povolání porodní asistentky na dobu pěti let. Vedle toho ji odsoudil k úhradě náhrady škody ve prospěch poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 2.702.071 Kč. Městský soud v Praze usnesením odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.