Xan,
dcera snad nechodí do školy znechuceně, ale nechci v ní pěstovat to uhýbání problémům, spíš aby se to naučila vyřešit. I když to asi někdy jinak, než se vyhnout písemce z látky, o které ví, že ji nezvládá a nebude možnost opravy, nepůjde, možná to přehodnotím. Dneska už si středoškoláci vyřeší leccos sami ve spolupráci s třídním a ten je celkem rozumný.
U sebe ale vidím, jak dloooouho do dospělosti bylo podobné chování pro mě naprosté tabu a najednou to sama dělám
, ale uspokojení to taky nepřináší, ale to je asi taky proto, že ty věci jsou jen odložené a ne vyřešené, což ve škole s následujícím vysvědčením vyřešené je. ~d Sama bych se radši naučila to nepříjemné jednání absolvovat se splachovací psychikou a mít to prostě za sebou. Dřív jsem všechno absolvovala ne proto, že bych byla tak odolná, ale byla pro mě nemyslitelná výmluva a uhnutí, když jsem to poprvé udělala (výmluvu), byla to úleva, ale pouze dočasná a ten pocit hromadících se problémů za to nestojí...