Přidat odpověď

Odesla jsem s manzelem a 2 detmi do zahranici za manzelovou praci pred 7 lety, mne bylo 31, deti 2,5 a 5. Nebyla to kulturne a jazykove pochopitelna zeme - Cina. Jsem v domacnosti, nejdrive jsem mela doma dcerku, a pak se nam narodila jeste jedna cacorka, kterou jsem letos dala do skolky na pul dne.
Co se tyka vyziti v dobe nepritomnosti deti, je siroka nabidka - od sportovnich aktivit pres charitu, jazykove kurzy a pomoc ve skole, kam chodi deti. Ja chodim 2x tydne dopoledne pomahat do skoly [anglictina] a 1x tydne do detskeho domova. Pokud bych chtela pracovat vice, je mozne byt ve skole denne ci jit do cinske skoly ucit cinstinu [to je ale od rana do vecera]
Ja osobne jsem takto skokojena, mam nejakou zabavu a presto mam dost casu se venovat detem [delam s nimi po odpolednich ceskou skolu a vozim je na treninky].
Co se tyka deti, miluji mistni skolu a ceskou nesnasi. Kdyby se mohli rozhodnout, nevratili by se do CR, vystudovali v cizine a tam i hledali praci. Myslim, ze jsme jim dali ohromnou sanci.
Jak uz tu nekdo ale psal vyse, ja jsem na tom byla nejhure, ja musela prekopat svuj dosavadni zivot, zvyknout si, naucit se komunikpovat a vyrizovat veci s mistnimi atd.
P.S. Kdybych si i ja mohla vybrat, zustala bych alespon do ukonceni SS nasich deti.