teď jsem v diskusi narazila na informaci, že jde jen o 2 roky a že děti jsou puberťáci. (škoda, že tma není i kam v Německu by to mělo být).
tak to se přiznám, že já bych na místě zakladatelky neřešila vůbec. Nechala bych manžela, aby se mohl realizovat v Německu a děti bych nechala, aby se rozhodly samy, jestli budou s tátou v Německu nebo s mámou v Čechách. Vzájemné návštěvy bych se pokusila naplánovat co nejčastější, existují mejly, skype, atd....
Ne každý člověk má povahu na takovou změnu života a obava zakladatelky, že po návratu bude mít potíže najít práci považuji za příliš reálné
. Asi ji chápu, že i já mám podobnou povahu a podobná změna života by mě nelákala
. Znám v okolí ženy, které by neváhaly ani v teřinu a přesun do Německa by zvládly. Ale pro každého to není~d.