Přidat odpověď

Ja tomu rozumim. Ja jsem zustala sama dva dny pred porodem naprosto bez prijmu, protoze jsem studovala mela jsem narok jen na rodicovskou 7600,- a jen byt stal 9000,-
Muj manzel me taky zivil skoro 2roky, vsechno bylo v poradku, proste jsme to brali, jak to bylo. Neprestal si me vazit ani me respektovat, ale ono to zalezi na kazdem paru, na kazdem cloveku. To je jasne. Stat se muze vzdy neco, to by potom clovek prece nemohl delat vubec nic, protoze se muze neco stat. Ja vim, jak dulezite je mit svoje penize, muj muz jezdi s kamionem, kazdy den se mu muze neco stat tak, jako se stalo memu tatkovi. Ale presto je muj muz zivitel rodiny a ma ten hlavni prijem on, kdyby se mu neco stalo je s nama konec. Ja si nedelam iluze o zivote. Potkalo me spousta hroznych veci a hodne jsem si prozila, v zahranici s rodinou jsem to taky zkusila, studovala jsem v zahranici taky, spatne si zvykam na cokoliv noveho, ale co by to bylo za zivot sedet na jednom miste a rikat si co se muze stat. Nikde clovek nemusi byt na porad, kdyz nebude chtit. Zkusili jsme to a zjistili, ze to neni ono a ze mame smerovat jinam, kdybychom to nezkusili, tak si muzem cely zivot rikat, jake by to asi bylo, kdyby......