Přidat odpověď

Já ti rozumím, spolužačky jely po maturitě na zkušenou - mě to děsilo, vůbec jsem se v zahraničí necítila dobře. Pak asi ve 23 letech jsem se s manželem vydala do usa a zvládla jsem to , nikdy jsem nelitovala, ikdyž se mi moc stýskalo a věděla jsem, že bych tam nechtěla zůstat, vždycky jsme se chtěli vrátit. Často to bylo těžké, ale pro mě to byla strašně obohacující zkušenost - je to velká pravda - kolik řečí znáš....i kolik zemí jsi prošel, prožil, tolikrát jsi člověkem. Po návratu jsem z toho hodně čerpala, získala jsem díky tomu dobrou práci - a to jsem dělala chůvu.
teď už jsme asi 12 let zpátky - já bych v zahraničí těžko získala stejně dobrou práci jako tady, ale kdybych na tom byla jako ty - zázemí připravené, vůbec bych neváhala, hlavně kvůli dětem - nesmírně je to obohatí. Navíc, německo přece není vůbec daleko, můžete tu být každou chvíli. Já se s kamarádkama ze zahraničí vidím častěji než s těmi, co tu zůstaly, vrací se několikrát do roka a chtějí se se všemi vidět. A když chce kvůli praxi, tak třeba 3 roky by manželovi stačili? Nemůžete se domluvit na omezené době? Můj brácha studoval v Berlíně VŠ - prostě bydlel na koleji a rodina byla v ČR - kvůli škole tam nemusíte být 10 let...
A pro lékaře (tomu moc rozumím, protože spolupracuju s lékaři), to je obrovská zkušenost,k nezaplacení - já bych ho v tom podporovala, už kvůli našim pacientům
A to, že tady máte dobré zázemí, je jenom plus, ne?