Přidat odpověď

Lízo, souholasím.
Každý z nich dvou má právo definovat svůj postoj.
A pak spolu, jako rovnoprávní partneři, najít cestu co nejméně bolestnou pro oba z nich.
Cestou v žádném případě není znevažování zakladatelčiny práce, které se tu vine diskusí (ač mám podstatně blíže k profesi jejího manžela, tak by mě ani nenapadlo považovat její práci za cosi méně hodnotného). A nejsou ani méně hodnotné její další pocity - strach z nového prostředí, silně umocněný neznalostí jazyka (ano, jazyk se nakonec nějak naučí i pan Kaplan, ale do doby, než se tak stane, je období, které může působit velkou úzkost z neporozumění a nschopnosti v daném jazykce vyřizovat, nedejbože pracovat...).

Zdravě fungující manželstký pár dokáže vybudovat střední cestu pro oba schůdnou.

zde se nabízí několik možností, uvedu tři.
Např.:
1) Muž pojede na stáž, ale nezvolí pro ni Německo, nýbrž zemi, jejíž jazyk ovládá i zakladatelka a té tak ubude jeden z významných stresorů z takové akce. Zároveň zakladatelka požádá v zaměstnání o dva roky neplaceného volna. A aby prospěla jak svému pocitu, tak i ujistila zaměstnavatele, že její návrat pro něj bude přínosem a ten jí podržel místo, zajistí (a spíše jí se zajištěním významně pomůže mnažel, který v příslušné destinaci bude pravděpodovně významně lépe orientován) si v cizině nějakou činnost, která jí bude v zaměstnání prospěchem .Např.: Netuším obor zakladatleky, ale řekněme, že pracuje třeba na odboru kultury. Tj. s pomocí manžela zjistí, že ve městě nedaleko od manželova cíle se koná skvělý festival, kterému se podařilo vzkřísit místní tradici amatérských divadelních soubroů. Tak (opět s pomocí manžela, který má v dané destinaci nějaké kontakty) kontaktuje organizátora a dojedná s ním, že k nim bude moci na stáž (i neplacenou, peníze tu zjvně nehrqajhí zásadní roli a neplacenou stáž sežene mnohonásobně lépe), bude moci pozorovat organizační systém, mluvit v cizím jaztce, který umí, ale tímto ho ještě vypiluje, a na základě toho po návvratu pro svého zaměstnavatele vypracuje projekt, jak podobně úspěšný festival zorganizovat v aplikaci na místní podmínky.

2) Manžel na stáž neodjede. Ale - řekněme, že je chirurg (obor zakladatelka neuvedla, ale totéž samozřejmě platí i pro jiné obory) chtěl jet do Německa na kliniku, která provádí typ operace, jaký v ČR dosud nikdo nedělá, a chtěl se ho tam naučit, aby ho mohl importovat se m a zde pak prospět své kariéře i zdraví pacientů tím, že by tuto operaci dokázal provádět.
Ovšem zakladatelka, která se, díky své profesi, dalko lépe orientuje v práci s formuláři a žádostmi, svému manželovi pomůže vypracovat grantovou žádost o finnacování pobytu německého odborníka, který tuto operaci ovládá a který ji přijede naučit české operatéry. Zároveň by zakladatelka pro manžela udělal to, že by technicky zajistila celý pobyt příslušného operatéra po organizační stránce (zajistila mu ubytování, ecvenutální kulturní vyžití apod.), i třeba za cenu svého volna atd.

3) Manžel odjede do Německa i s dětmi. Ale aby své manželce, kterřá se nakonec rozhodne mu vytouženou stáž dopřát, tuto věc co nejvíce usnadnil, tak okamžitě zajistí někoho na výpomoc s domácností, aby zakladatelka ještě před odjezdem mohla absolvovat intenzivní kurz němčiny a nebyl aposléze ztracená. Manželka požádá zaměstnavaltele o zkrácení úvazku a pracovní dobu jen pondělí a úterý. A pak bude přejíždět nikoli muž, ale ona, ovšem s tím, že většinu doby bude trávit v Německu s rodinou, přitom však práci ani pravidelný kontakt v ČR nepřetrhne.


Atd atd... existuje celá řada dalších kompromisních řešení, při nichž nebude ani jednomu z manželů zásadně ublíženo a nebudou zcela potřeny jeho potřeby.