Přidat odpověď

Mám kamaráda, kdysi dávno rozvedeného, jedno dítě. Vždycky líčil svůj rozvod jako vinu druhé strany, z jeho líčení to tak i vypadalo. Styk s dítětem si ale vyvzdoroval a vybojoval i přes značné potíže. Přesto jsem kdysi měla pocit, že jeho verze je pravdivá a expartnerka je megera.
Nyní má novou partnerku, časem nás spřátelil, takže se tak trochu kamarádíme všichni. Dneska už má problémy i druhou partnerkou, se kterou má také dítě.
Už taky mají partnerské problémy a začínám mít z náznaků i od jeho nové partnerky pocit, že kamarád je asi dobrý kamarád, ale hodně problematický partner.
Navíc jak sleduju jeho, jeho partnerku a jejich společné dítě v různých situacích, přijde mi, že to dítě protěžuje na úkor partnerky,jako kdyby pro něj bylo na prvním místě. Když se ona dostane s dítětem do sporu, on zaujme pozici obranář dítěte. Mám z nich dojem, že si partnerky příliš neváží.
O svých dětech vždycky mluví s leskem v očích, ale o partnerkách už ne tak pěkně.
Tak jsem si tuhle říkala, jestli je to vůbec možné, aby to měl někdo takhle postavené, že biologické děti jsou u něj na prvním místě, kdežto partnerky /nebo partneři/ nejsou tak důležití. Že se třeba ty děti i rozmazlují, aby byl otec u dítěte jednička.

Znáte takové lidi - ženy/muže, co to mají takhle ložené? partneři vždy až hodně za dětmi? Musím říct, že já s tímhle moc nesouhlasím.