Přidat odpověď

Ženo, plně a zcela souhlasím.
Dovolím si sem zkopírovat ČTYŘIři příspěvky ze staré diskuse, abych se nemusela rozepisovat - dva jsou moje, DVA od Tante, jelikož na sebe navazují:



Naše práce se světem, věcmi kolem sebe, je založená na práci rozumu - a je důležité udržovat rovnováhu mezi, jak bych to řekla, "obsahem a funkcí".
Obrazně a schematicky řečeno -
Obsah je vědění - tedy "data", která se do hlavy nandají jak do databáze.
A funkce je schopnost práce s těmito daty, "program", který dokáže s danou databází pracovat, vyhledávat, propojovat...

Jedno bez druhého je dost k ničemu - hlava nacpaná údaji, v nichž nefunguje žádný "knihovní systém", k orientaci ve světě neposlouží. (to je ostatně předmětem kritiky starého modelu školství). Ale ani "program" s prázdnou databází neposlouží ničemu, nejsou-li "data", tak mele jen naprázdno (to začíná být pomalu bolestí některých větví školství současného - jen srovnávání a zpracovávání "dat" z vnějších zdrojů, aniž by nějaká z nich byla napřed "dodána do hlavy" - myslím to pochopitelně obrazně - typicky to bývá "děti, tohle si najděte na internetu a zpracujte z toho prezentaci" - žádná data do hlavy, pouze prázdná funkce).

Jenže problém je v tom, že nelze dostatečně zušlechťovat ani jednu složku bez té druhé. Po dosažení určitého objemu "dat" v hlavě bez "programu" začnou být "data" nevyužitelná, protože se v nich člověk neorientuje. Ale stejně i naopak, při malém množství "dat" v hlavě nelze používát složitější "funkce", protože ty nemají s čím pracovat.

A právě Ty můžeš být tím rodičem, který dokáže v hlavě svého dítěte založit rovnováhu mezi "daty" a funkcí".
A trénovat to. Já sama jsem prošla docela velkým tréninkem "funkcí" - myšlení je totiž třeba se učit. Existují různé způsoby přemýšlení - "práce s daty". A kdo to může ukázat lépe než rodiče?
Rodiče jsou i těmi, kdo mohou ze začátku "plnit daty". Rodiče jsou ti, kdo dítěti dodávají podněty a vědění v době, kdy se mozek ještě maximálně trénuje a také ho to těší. A doba, kdy je mozek v tomhle směru nejpružnější, je především doba předškolní/raně školní. Tedy doba, kdy rodič (za nepatologických okolností) ještě znalostmi a způsoby používání rozumu dítě převyšuje a může mu ukázat právě ten začátek cesty k používání rozumu.
A pak se s radostí dívat, když se dítě po té cestě rozeběhne samo a jeho samotného předběhne

Ach angrešte, po přečtení této stati jsem si musela zajít do koupelny pro hadr na vytření krup, co uronila má oka.
Jen o trochu jinými slovy vedu tuhle řeč na všech třídních schůzkách po dobu, co mě zaměstnává české školství. Bez úspěchu, nikoho to nezajímá. A nejblbější je, že to nezajímá ani kolegy a šéfy, vzdělávací plán založený na tomhle postulátu mi zatím všude smetli ze stolu jako NEREALISTICKÝ.
Teď o ode mě nebude hezké, ale budování "obsahu" bojkotují velmi zdatně rodiče a část "pokrokových" učitelů, říkají tomu "zbytečná faktografie", trénování funkcí efektivně odstřelí 95% čitelstva, protože vůbec netuší, že něco takového je možné, nikdy to nezažili, jestli někdy zažili radost, kterou to přináší, je to už tak dávno, že to zapomněli.
Je to pěkný průser a bude hůř.

Tante, už nějakou dobu ve mně klíčí podezření, že školství (zejména základní, možná i střední; ve vysokém se pohybuju a taková trága to zatím není) padá do strašlivé plytkosti, povrchnosti a neužitečnosti.

Ale to co, píšeš, zní ještě děsivěji a žalostněji, než jsem si představovala.

Ano, vím, že určitá korekce nadbytku "dat" vůči nedostatku "tréninku funkcí" byla na místě, někdy před cca 10 - 15 lety. Jenže namísto zachování podobného rozsahu učení, pouze s přesunutím z jedné "kategorie" do druhé, došlo na likvidaci výuky "dat" (ano, taky už jsem se potkala se "zbytečnou faktografií", k mé hrůze z úst moderních didaktiků; že je to ale i tlak rodičů, to jsem netušila) - ale již BEZ! navýšení učení se "funkcím", učením se myšlení, práci s vědomostmi. Mimoto jsem přesvědčená, že i "dat" bylo ubráno neúměrně mnoho, ač bylo na místě ubrat, tak rozhodně ne takřka zlikvidovat "zbytečnou faktografii".
Ani mlýnek na maso nic nevyprodukuje, byť má sebevýkonnějšího točitele kličkou, když do něj nenacpeme materiál. A tak nějak mi (ne všude, pochopitelně) připadá leckterý systém výuky - plané mletí naprázdno, kde ovšem bez dodávaného materiálu nedojde ke vzniku "materiálu vyššího řádu" - mletého masa, který je zase materiálem pro vyšší "funkci", třeba tvorby karbanátků (asi Tě u mě nepřekvapí kulinární nádech metafory)

Skutečný rozvoj myšlení jako souhry vědomostí a funkční práce s vědomostmi je bohužel smutně nahrazován takovou "hrou na vědění", na první pohled blýskavou, přitom však velmi povrchní. A to je špatné - ne proto, že ČR vychází v PISA testech čím dál hůře. Ale proto, že děti, které se nenaučí používat svůj mozek, svůj rozum opravdu účinným způsobem, budou jednou v životě strašně zranitelné, pro svou neschopnost správně vyhodnotit věci kolem sebe, porovnat je se vzorci, které měly získat během učení.... to, co jsem tu psala včera - "psychické trubicové vidění" - vede k velkému riziku přehlédnutí všech okolností, jevů a nebezpečí mino výhled "trubice".

Jo, angrešte, já pracuju v základní škole.
Ve vysoké jsem pracovala mezi prvním a druhým dítětem, skutečně to taková tragédie není.
Tak, jak to píšeš, jsem to před pár lety taky sepsala, ještě trochu rozsáhleji, snažila jsem se to pokud možno o nejvíc rozpracovat do konkrétně do praxe. No, hodili mi to na hlavu a max se pobaveně zasmáli, že prej jsem Don Quijote, pokud ne rovnou stará struktúra.
Jediné, v co si myslím od tebe trochu jinak je, že náplň je - bohužel- stále ještě příliš rozsáhlá, pokud máme jako měřítko "průměrné" dítě na ZŠ. Ale hlavně: v učebních plánech na úkor balastu esenciální věci NEJSOU. Že zajíc obecný žije v lese se neučí, ale to že je konzument prvního řádu ano. Atd.. Mohla bych o tom psát do večera, ale nemá to cenu, akorát be se tu na mě zase vrhla Pawlla a spol. Kromě toho ani nemá cenu to řešit, pokud ze základní školy vypouštíme děti, které neumějí číst a sčítat a odčítat z hlavy přirozená čísla v oboru do sta (a malou násobilku jen na kalulačce).