Přidat odpověď

Xantipo,
se systémem vysokých škol je to následovně:
1) školy, potažmo vyučující, dostanou peníze za absolventy (oboru, předmětu)
2) studenti mají v kreditových systémech do značné míry svobodu ve volbě předmětů - na některých oborech je ta svoboda až taková, že prakticky nemají povinné předměty
3) studenti, jakmile si mohou vybrat, si přednostně volí předměty, jejichž absolvování je bude stát co nejméně námahy

Co z toho plyne?
- pokud jsi vedoucí nějakého ne-povinného předmětu na VŠ, tak čím vyší budeš mít nároky (respektove pokud zachováš náročnost stejnou jako dřív bylo bez problémů), tím nižší počet studentů, kteří se na něj zapíšou
- kantor na VŠ, pokud nemá předmět, který je povinný pro všechny, nemá naprosto možnost ovlivnit kvalitu výuky studentů - pokud bude chtít učit náročně, nikdo se mu nezapíše - výše zmíněnými principy je tlačen ke snižování nároků (pokud teda chce učit)

Poznámka: už jsem se s tím setkala ale i u předmětů povinných, kde to platí taky, i když z opačné motivace: třeba u předmětů společného základu na pajdáku to platilo v podstatě bez výjimky: vedoucí předmětu ví, že si předmět musí zapsat celý ročník, takže "má svý jistý". Neexistuje konkurence ani alternativa. Nejsnazší způsob "odbavení" tisíce studentů je samozřejmě cesta minimálních požadavků a minimálního odporu. Takže jsem třeba zažila několik (velkých) zkoušek absolvovaných tím stylem, že 200 lidí naráz se nažene do posluchárny, vyučující promítne na zeď 30 otázek (odpověďi A/B/C), u těch složitějších dokonce napoví, a pak nechá studenty ve dvojicích si odpovědi opravit A ejhle, za pět dní má odbavenej celej ročník.
Mimochodem za všechno mluví taky to, že i státnice je dělána formou testu na ABCD (jedna odpověď správná), v němž se otázky meziročně mění minimálně (tj. studenti mají zadání od minulých ročníků), a kde hranice pro úspěšné absolvování testu je 50%.

No a tento princip platí i na ZŠ a SŠ. Prostě cesta nejmenšího odporu.