Přidat odpověď

Problém číslo jedna je určitě vysoká nezaměstnanost, přesně jak píšeš, absoloventů a lidí nad 45 let.
A s tím určitě souvisí to, co mě v posledních měsících zaráží, štve a naplňuje pocitem bezmocnosti a sice fakt, že práce lidi neuživí a oni jsou přesto ochotni snášet nedodržování zákoníku práce, ponižující chování a buzeraci od nadřízených, aniž by se snažili protestovat nebo se dobrat svých práv. Čtu to napříč diskuzema na internetu a je mi z toho smutno. Nechci tu rozepisovat konkrétní příklady, ale reakce diskutujících většinou je, ať je onen zaměstnanec vděčný, že má vůbec nějakou práci, že nějaký přesčas zdarma ho nezabije, že a´t se nad chování nadřízených povznese a snaží se vydržet a nebrečet a udržet si práci za každou cenu. Jasně, lepší 10 000 Kč s buzerací, bez osobního života, než skončit pod mostem, ale tenhle fenomén se zhoršuje a zhoršuje a může to vést jen k horším pracovním a platovým podmínkám. Lidi se bojí ceknout.