Přidat odpověď

Echhhhhh, to pises o sobe nebo o me? Mam to hodne podobne a vis co mi pomohlo? Koukat se kolem sebe a videt, ze nikdo nemuze mit vsechno a hlavne si uvedomit, ze za tu svoji situaci ja proste nemuzu, nezavinila jsem ji a ze se nemam obvinovat za porizeni deti do spatne fungujiciho manzelstvi. Proste jsem si musela uvedomit, ze jsem na vyber nemela a tecka. Platonicka a velka laska tam pred manzelstvim byla, dodnes me silne pichne u srdce, kdyz si na neho vzpomenu, ale co se dalo delat, kdyz jsem nechtela znicit rodinu s dvema malyma detma a kvuli veku nebyl cas ohlizet se po jinem. Kdyz me prepadne splin, tak si vzpomenu na nejlepsi kamosku, ktera ma s manzelem uzasne manzelstvi, ale deti uz se asi nikdy nedockaji a jinou, ktera ma tez uzasneho manzela, ale tezce postizene dite. Tak pak me ty spliny prejdou, protoze deti jsou pro me na prvnim miste a mam je tak rada, ze bych jim jejich milovaneho tatinka nikdy ve svem vlastnim zajmu nevzala. U prvniho ditete jsem mela naprosto ty same pocity co popisujes, ale jakmile jsem mela druhe, tak je to takovy ficak, ze na takove uvahy fakt nemam cas. A kdyby se nekdy nekde nahle zjevil PAN dokonaly, tak mu reknu "sorrac", ja jsem tak unavena, ze dam prednost pred romantickou veceri a super sexu pred chrnenim u televize .