Přidat odpověď

Nepíšeš spoustu věcí - čím tě tvůj muž kdysi zklamal a jestli to bylo tak fatální, nebo jste byli jen přechozenej vztah. Spousta lidí to takhle přechodí a bere se v okamžiku, kdy už by se ani brát neměli, protože už tam chybí tak jiskra, podle mě se i děti mají pořizovat do vztahu, který ještě lehce jiskří i když tam není původní zamilovanost.

Ze jsi potkala jiného, zase nepíšeš, proč jsi se s ním rozešla, jestli tě fatálně zklamal, rozešel se on a ty ses vrátila k manželovi jako k jediné jistotě, i když z něj nejsi odvázaná?
Přijde mi to, že ten vztah neskončil ze zklamání, byl ukončen druhou stranou, nebo tak a má proto nějaký punc nedokončenosti, neuzavřenosti a ty si ho do dneška idealizuješ, nedošel do fáze toho zevšednění a vyšumění jako tvůj manželský vztah a proto máš pocit, že on byl ten osudový.
Nešťastné a platonické lásky takhle často končívají, vzpomíná se na ně léta, ale kdoví, kdyby byly konzumovány dvacet let, jestli by se ti nakonec neobracel z toho člověka kufr, i když tomu dneska nevěříš.

Nemám bližší info, ale vidím o takhle. Ten v dálce je pro tebe ideál, ten doma už neláká a možná? se k tobě ani nehodí, ale je pro tebe jistota, takže ho opustit nechceš.
No, máš to blbý, vrabce v hrsti chceš, za holubem - tamtím nebo novým se rozletět bojíš.
Neporadím, není jak. Na plné žití musí být odvaha, když se člověk drží jistot, není otevřený a nic se nezmění, to by tě musela nová láska kopnout do nosu. Nebo by to mohl někdo vidět i tak, že si nevážiš dobrého bydla, jenže ona se ta láska uměle vykřesat nedá.