Přidat odpověď

Tak já bych to řekla tak napůl. Na jedné straně plně souhlasím s Tebou v tom, že za svý jídlo je odpovědnej sám - je dospělej, nikoli dítě, a já nejsem jeho maminka.
Na druhý straně ty stravovací návyky bývají prostě upevněný z dětství a původní rodiny, a to dost silně. Takže to, že by mohl jen tak snadno jíst něco jinýho, kdyby jen trochu chtěl, taky tak úplně neplatí. Ono to prostě u lidí většinou nefunguje tak, že "prostě si řeknu že se radikálně změním a ono to jednoduše půjde". Ta změna vyžaduje hodně výdrže a pomoc rodiny může být užitečná až nutná.