Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Mluvit jako žena!

Ano, a o tom to je.
Postižena dnes v noci nespavostí, přemýšlela jsem, kde je vlastně, přinejmenším pokud jde o mě, jádro pudla. A přišla jsm na to - paralelou s kouřením. Ať si každý kouří jak chce, ale neobtěžuje s tím mne (případně mé nekuřácké okolí). Ať si každý mluví sprostě, je-li mu nutno, ale proč to mám poslouchat já. Svým pocitům, které nelze vyjádřit jinak než kanálnickým slovníkem, ať dá každý průchod, neni-li nablízku nikdo další (cizí), koho to vůbec, ale vůbec nezajímá a nechce být tímto slovníkem "infikován". A já, jako paní v letech nebo jako babička s dvěma vnoučaty nechci nuceně poslouchat tyto výlevy. Možná, že namítnete, abych si zacpala uši nebo odešla. Obojí můžu udělat "až po akci" a ještě ne všude (např. v tramvaji). Zkrátka a dobře, myslím si, že některé - jinak zcela přirozené věci - se na veřejnosti dělat nemají. Já konec konců taky nechodím po ulici nahatá (ačkoliv doma tak činím a určitě nahota není nic sprostého), nedrápu se v nose ani nikde jinde (i to si v případě potřeby nechám na soukromí), a proto si myslím, že i kanálnické slovníky nemám být nucena poslouchat. A je úplně jedno, jestli se jedná o muže nebo ženy.