Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Mluvit jako žena!

Babičko,

s tím naprosto souhlasím.

Také jsem jako dítě tajně mluvila sprostě s kamarádkou a bylo to hrozně příjemné. Ovšem věděla jsem, že tak nesmím mluvit doma ani nikde jinde. (U té kamarádky se ovšem doma sprostě mluvilo podstatně běžněji). Takže bych to taky neodsuzovala jako takové, pokud si to člověk odbude v soukromí, ale na veřejnost to až na velice výjimečné situace nepatří.

Už dlouho si kladu otázku, na kterou jsem zatím nenašla uspokojivou odpověď. Jak by bylo správné se zachovat, když se mládež třeba v autobuse takhle vyjadřuje a mně se to nelíbí? Ozvat jsem se zatím ještě nikdy neodvážila, protože jsem měla strach, že mi taky něco sprostého odseknou a nebudou si ze mě nic dělat, nebo že mi rovnou namelou. Ale to přece není řešení, nebo ano? Co si o tom myslíte vy ostatní?