Přidat odpověď

Chápu Tě, mám to úplně stejné, strašně se stydím mluvit s vědomím chyb. A jelikož chyb dělám i teď, i když už zrovna francouzsky umím poměrně dobe, tak se i dnes mluvit stydím. A to dokonce i bez těch chyb Prostě jsem introvert a nerada mluvím s novými lidmi a cizí jazyk to dělá jen horším.

Po roce na sebe máš dost velké nároky. Jak píše Veveru, Francouzi mi tedy v počátcích rozhodně porozumění neusnadňovali, to vpodstatě až za mnohem déle, když opravdu potřebovali nutně, abych jim jejich vlastní drahý přístroj nepoškodila, tak mě instruovali skutečně pomalou dokonalou francouzštinou Ale když šlo o mé konverzační problémy, tak to bylo fuk, prostě mleli podle svého zobáku.

Není to v Tobě

Na ten nejbližší pátek bych si připravila pár otázek na něco francouzského a zeptala se pána a nechala ho vyprávět. Nevím, co Tě zajímá, já kdysi jednoho obzvláště drmolivého prudného Francouze zaměstnala na značnou dobu společně stráveného času tím, že jsem se ho zeptala, jestli ten obraz, co mají v kostele, maloval skutečně J.L.David. Jediná otzáka z Franvcouzovy strany byl obrovský úžas - Vy znáte J.L.Davida, našeho velikého malíře???! A pak už jen mluvil a mluvil o velikých přednostech tohoto umělce a že ten obraz opravdu maloval a jaká je to vzácnost...

Prostě uděláš velkou radost a prolomíš určitou bariéru, když projevíš znalost něčeho velmi francouzského a oceníš to, že je to vážně něco fajn.