Dámy, dámy, dělal jsem půl roku v SRN na projektu a byl jsem tam docela rád, ale dítě bych tam s sebou nevzal. Jejich pravidelnost a přesnost byla príma, ale na nás si cenili právě tu kreativitu.
Byl jsem rád, že na německém projektu je s jejich důsledností v projektové dokumentaci uvedeno i kde je jídelna a hajzlíky, ale on ten projet šel přesně s jejich precizností a důsledností celý do háje, protože uvěřili americkému dodavateli, že jeho produkt bude mít popsané vlastnosti i pro větší počet uživatelů a nepochopili, že to byl jen marketing. A protože se nikdy neodchýlili od stanovené linky, tak to nikdo nevyzkoušel a důsledky se projevili až nakonec.
Možná by se dalo o tom problému s domácí školou soudit před evropskými orgány jako o překážce mobility pracovní síly, což je základní PRÁVO občana EU. Měl jsem k tomu trochu kdysi nakročeno, protože jsem uvažoval o práci v SRN a psal jsem na velvyslanectví, jak je to s domácí školou, protože jsem uvažoval, že kvůli kratšímu pobytu (rok či dva) a kvůli postižení dětí je nebudu cpát do německé školy... Neodpověděli.
Přiznávám se, že mne podobné postoje v SRN vždy trochu provokovaly a svým kolegům, s nimiž jsem vždycky měl jinak dobré vztahy, jsem v těchto situacích dával občas v hospodě najevo, že toho nacismu v nich zůstalo ještě daleko více, než si myslí...
Třeba když při úspěšném buildu verze projektu automaticky pouštěli na závěr Preussens Gloria (http://www.youtube.com/watch?v=NZqRMZIxwd4).Říka jsem jim, že mi to připomíná film, kdy při této písni Vůdce 15.3. přehlíží na Pražském hradě německé jednotky...
Ale že na druhou stranu včasnou kapitulací do českých rukou zachránili Prahu, protože jinak by se tam střetli s Rusy a to by nezbyl kámen na kameni... jako v jejich historických městech.