Přidat odpověď

Ale zažila, zažila, jen mi to přišlo divný už tehdy, už tehdy jako dítě (ale já byla vždycky hodně svébytný dítě s názorem) jsem cítila, že to ostentativní zklamání z první dvojky na vysvědčení je prostě špatně.
A já ty jedničky dlouho měla.
Na medicíně jsem měla za celou dobu studia dvě dvojky.
Ale protože koukám kolem sebe, a vím, kam došli mí spolužáci a jak se tehdy učili a co pak úspěšně vystudovali a kde jsou dnes - prostě vím, že o dvojce na vysvědčení to není (mluvím teď v souvislosti s 8G o několika málo dvojkách), že to, o co jde, je jinde.
Viděla jsem lidi, kteří žili na trojkách do chvíle, kdy se dostali na školu, kam chtěli - tam zabrali a dneska jsou špičkoví odborníci ve velmi uznávaných oborech.
Vím o lidech mnohem nadanějších než já, kteří to brali víc zlehka, a ty známky měli horší - a nic to nemění na tom, že uměli víc než já.
Vím i o tom, že když vedle sebe postavím děti ze třídy jedné z mých dcer a seřadím je podle toho, jak kdo z nich byl schopen anglicky komunikovat na pobytu v anglických rodinách, a pak je seřadím podle toho, jaké známky mají z angličtiny, budou to dvě úplně jiná pořadí....

Známky jsou jen část, ne všechno.