Přidat odpověď
Něco na tom obecně bude v tom smyslu, že člověk je pravděpodobně evolučně zařízený na sdílení (hlavně ulovené) potravy, a to ve smyslu "dám, když mám a jiný nemá, dostanu, když nemám a jiný má." Tudíž hypoteticky zajištěnost může v lidech obrušovat vnímání potřebnosti ("sám mám, nedovedu si dost dobře představit, jaké to je" nebo "já nechci od jiných, jiní ať nechtějí ode mne"), případně, v jiné rovině, tam může hrát roli i optika odstupu v míře vlastnictví("většina jiných se mi nemůže adekvátně revanšovat, když bych to potřeboval"). V tomhle pohledu bude záležet ne na absolutní míře bohatství, ale na jeho relativní míře, resp. rozdílech v rozdělení bohatství.
Jenže to je jen takový obecný základ, záleží na konkrétním nastavení spousty dalších faktorů. Mě osobně se tedy zdá, že ono: "já nechci od jiných, jiní ať nechtějí ode mne" zaznívá občas jako nevyřčená kulisa výroků typu "a tyhle já platím ze svých daní," ale to může být jen dojem.
Prosím, netvrdím, že bohatý člověk ztratí automaticky empatii a bohatý rovná se zlý. Určitě je spousta lidí bohatých a pomáhajících. Jsem ale přesvědčen, že naše chování a uvažování je závislé na panujících společenských podmínkách víc, než jsme si obvykle ochotni připustit, zkrátka, že nejsme individuality s natolik nezávislou vůli, jak to někdo chce občas vidět. Takže dávám výše uvedené k diskusi...
Předchozí