Přidat odpověď

Za socialismu (80. léta) měl ředitel obchodního domu třeba 3 tisíce platu, jeho zaměstnanec běžně třeba 2 tisíce. Zaokrouhluju a neberu v potaz, co si ředitel mohl nasekat bokem, stejně jako to, že byly branže - a nešlo jen o bony, třeba kulturní branže - kde se daly vydělat mnohonásobně větší peníze (posun od 60. let, kdy ani tohle tak extra výdělečné nebylo). Nešlo navíc jen o materiální, ale i společenskou rovnost (tedy v něčem dost pokřivenou, ale o tom potom): i ten ředitel obchoďáku, když si chtěl postavit chatu, si musel sehnat meloucháře, který mohl být při té stavbě fakticky pánem, bez ohledu na to, kdo komu říkal "šéfe". Obecně, systém služeb a protislužeb mohl propojovat různé vrstvy obyvatelstva a nezřídka šlo o zprostředkování nebo fyzické služby, zdaleka ne jen o peníze. Nic z toho už dnes neplatí a navíc s ekonomickou tranformací ubylo prostoru pro vzájemné protislužby - jednodušší je za službu zaplatit firmě než se domlouvat na protislužbě - s kým? To jde tak někde na vesnici, a jenom někde, závisí to na tom, aby v daném místě byli kompatibilní jednotlivci, nejen z hlediska profese nebo produktů, ale aby si sedli i osobně. Širší možnosti bydlení (krom jiného) zase přispěly k oslabení rodinných vazeb, takže rodina, kdysi celkem přirozený prostor vzájemných výpomocí, už takto taky slouží jen místy a omezeně.