Přidat odpověď

Žženo,
souhlasím, ale já si pod slovem PODPORA daleko víc představím tu podporu citovou a psychickou, kterou třeba dostal MM v rodině, která byla objektivně na tom vzdělanostně a celkově sociálně hodně špatně.
Já třeba pocházím z úplně průměrné rodiny, dalo by se říct, že spíš lépe situované, ale podpora sebevědomí bylo sprosté slovo, srážení se konalo na každém kroku, máma měla o mně jiné představy než byla realita, byla jsem sice nadaná, ale to zrovna jí moc neimponovalo. A co se týče sycení nějakých potřeb - pro mě bylo jeden čas vrchol blaha koupit si grilované kuře a jen tak ho sežrat, protože máma ho nikdy nekoupila a mohla jsem škemrat, jak jsem chtěla, bylo jí tak nějak jedno, že bych z toho měla aspoň chvilkovou radost.

A nakonec to dopadlo, že si mě MM neomylně našel - vyčuchal, že jsem zvyklá na neustálou kritiku a srážení, že nemám v rodině moc podporu a že mám nějaký majetek a rázem jsem byla něco jako jeho PROJEKT, co se mu hodí do budoucna a někdo, kdo se dá lehce ovládnout, protože je osobnostně slabý. A dost mu toho i vyšlo, ale teď už nějak vedle sebe trpíme oba.