Přidat odpověď

Je otázka, jestli je lze pozměnit k lepšímu, druhá otázka je, jestli je na místě snažit se je nějak měnit.
Když se zpětně podívám na své školní léta, měli jsme ve třídě několik kluků "věčných zlobilů", byli temperamentnější, nebo třeba ADHD (tehdy naprosto neznámej pojem), a dneska v dospělosti jsou úplně normální, běžní členové společnosti. Akorát asi nebylo úplně příjemný právě to jejich nešťastný zaškatulkování v těch prvních letech základky.

Já nevím, jestli je "na pořadu dne" otázka "lze je změnit?"... nebo otázka "jak přijmout tuto jejich vlastnost a naučit se s takovým dítětem pracovat". Určitě individuální.

No a pak si teda myslím, že učitel, kterej pochopí, že ten kluk nevyrušuje ze zlomyslnosti a vrozené poťouchlosti, a nezaškatulkuje ho jako třídního hajzlíka, pozitivní vliv bude mít. To dítě může s vloženou důvěrou "povyrůst".