Přidat odpověď

Jo, a vybavila jsem si krásnou historku, jak krátce po revoluci přijela do města, kde jsem žila, nějaká věhlasná ruská senzibilka, doktorka; matka mne přemluvila, ať tam jdu s ní. Tak projela virgulema matku, řekla jí dost přesně, co jí je, a pak začala sjíždět mne. Tvářila se u toho děsně vážně a trvalo jí to taky dost dlouho, a pak matce s takovým účastným výrazem řekla, že mi všechny energie v těle jdou úplně obráceně a že se s tím setkává fakt výjimečně... matka z toho vyvodila, že brzo umřu a pak na mně byli doma asi půl roku strašně hodný. Pak už je to přestalo bavit, když jsem furt neumírala.