Přidat odpověď
Ananto,
když tohle jde mimo mne... jsem asi nějak defektní nebo co, ale jakýkoli negativní emoce mám naprosto utlumený. Mně když se třeba stane něco hodně blbýho, tak mám ve výsledku radost, že jsem to přežila a nic se mi nestalo, že bych měla potřebu toho doytčnýho nenávidět nebo proklínat, to fakt ne. Vrchol mýho negativního přání vůči druhým je přát si, aby zloděj, co mne okradl skončil v base. Převažující pocit je lítost, že je někdo tak hloupej, primitivní nebo tak... nenávist neznám.
Předchozí