Přidat odpověď

Mám pocit, že máma mě nemá moc ráda, je ke mně celkově citově chladná a chová se občas hodně sebestředně. Psychicky mě šikanovala a ponižovala, až jsem sklouzla k bulimii a můj často infantilní táta mě psychicky a fyzicky týral a sexuálně zneužíval. Táta se pokusil několikrát mámu sprovodit ze světa (nůž, nůžky, škrcení, dušení polštářem, zbití, mlácení předměty) a máma se pokusila o sebevraždu (prášky), když jsme byly se ségrou malý (6 a 4). Táta psych. i fyz. týral i mou sestru. Máma přihlížela a byla OK, nepomohla, nezabrala se, ale úplně o všem, co táta dělal, věděla a nechala, aby mě a sestru táta ničil. Já to částečně chápu, protože se sama bála, ale ta "nenávist" uvnitř mě pořád je a neumím ji zatím vyhnat, zvlášť když mám i po letech neustále noční můry z minulosti a tu bolest jentak nedokážu vyventilovat. Oba rodiče byli také týraní, ale řekli, že to nikdy nebudou dělat svým dětem - a přesto udělali - nám. S rodiči zatím žijeme pořád a celkem spolu vycházíme, ale máme často problém vůbec mezi sebou komunikovat.