Přidat odpověď

Legrace je, jaká je tenká hranice mezi kreativní starostlivou maminkou a babou, co všude strká nos:)))

Mě se stalo v zimě na horách, že mě jeden den seřval tatínek, když jsem jeho dítěti řekla, aby si vyndalo ruce z uší na hůlkách, když jede na pomě - tatínka jsem si nevšimla a dítěti jsem to řekla proto, že jako malá jsem takhle zůstala viset zaseklá a táhlo mě to vzduchem docela kus, než to zastavili... co prý se starám, at""si hledím svýho.

A za dva dny jsem šla s dětmi ze sjezdovky domů a v davu lidí na cestě si všimla brečícího kluka, tak jsem ho oslovila a ptala se, co se stalo... ztratil se, měl dojít sám domů, táta šel dřív, že mu byla zima a kluk - asi 11 let - chtěl zůstat do konce. Měl to kousek pěšky, ale úplně se zamotal a nevěděl vůbec nic, ani jakou barvu má ta chalupa, kde bydlí. Naštěstí si pamatoval telefon na tátu, takže jsme si dali sraz na náměstí - a hele, ten samej tatík, co mě předtím sprdnul, najednou byl samá děkovačka a já supervšímavá, hodná a starostlivá...

Třeba by kolikrát těm "starostlivým" lidem stačilo na ně neštěkat, když se starají i v okamžiku, kdy ostatním neteče do bot:)