Přidat odpověď

Tak nějak. Mým oběma dědům v 50. letech znárodnili hospodářství. Rodiče chodili do kostela. Ve straně nebyli, proto byt nedostali. Táta chodil do normální práce za tabulkový plat, máma se doma starala o 3 děti. Svoji bytovou situaci byli za totáče schopni vyřešit tak, že místo toho, aby večer zírali na TV, tak si po práci svépomocně postavili barák, ve kterém každé z nás tří dětí mělo svůj samostatný pokoj a vystudovalo VŠ (i přes nedobrý kádrový profil). Takže kdo byl pracovitý a neměl potřebu se vymezovat veřejně proti režimu, tak dokázal slušně žít i přes nepříliš uspokojivé kádrové posudky. Dal se odmítnout i vstup do strany (mně lákali na VŠ, sourozence v práci - s díky jsme odmítli, že se na to necítíme a nikdo nás už později ani nelanařil ani neperzekvoval).

A táta nikdy nemusel mít strach, že ho vyhodí z práce, zatímco jeho tři děti sice dnes žijí významně pohodlněji, ale všichni se třesou, že pokud přijdou o práci co mají, už rodiny neuživí (všichni před 50 nebo po 50). A navrch toho všeho chce třetina národa u voleb hodit hlas podnikateli Babišovi, který nás krmí sračkama ze svých továren a jeho angažmá v politice je další skvělý podnikatelský projekt, jak rozmnožit SVŮJ nemalý majetek. Ať žije svoboda!