Přidat odpověď

No, ono je to asi taky o tom, jaká generace a profese o tom mluví.

Já z komunismu pamatuju 10 let a stačilo mi to, fakt že jo. Navíc jsem opravdu slyšela tisíc příběhů, v letech těsně porevolučních, o kterých se dřív mluvit nemohlo (resp. na které jsem dřív byla malá).

Ano, dneska slýchám příběhy jiné, o zlikvidovaných životech současníků (hlavně teda dluhové příběhy), ale jednak je v nich velký podíl aktivity těch lidí a jednak jsou cesty, jak i tak žít slušně. Ano, asi každý nebude mít na to, aby každý rok jezdil na dovolenou na Bali (to ani já ne), ale za komunismu třeba moje matka byla jednou u moře v NDR a jednou v Bulharsku, v současnosti si jezdí Turecko, Egypt, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko... - a to je normální středoškolačka-zaměstnankyně-střední věk.

Moje rodina za komunismu sice (na vesnicích) všichni měli kde bydlet ve vlastním, ale šlo o domy rodinné (tj. po svých rodičích, kde až do jejich smrti rodiče bydleli s nimi), svépomocně stavěné či přestavované. Taky měli pole a zahradu, kam se po škole a práci chodilo makat, ovoce a zelenina byla tedy z vlastních zdrojů, ale za cenu práce, a zvířata na dvoře na maso (slípky, kačeny, prasátko). Nevím, že dneska by stejnou možnost někdo neměl - pozemek támhle na vesnici koupíš za pár korun, makej si každou volnou chvíli s celou rodinou na stavbě, pak ještě choď na pole, poklízet zvířata a můžeš mít "levné" kvalitní potraviny. Když jsou holt lidi (včetně mě) v současné době pohodlní a nejlíp by chtěli všechno, v dostatečné kvalitě a množství za minimální ceny... A u toho třikrát ročně dovolenoou, pracovní dobu do 14 hodin atd.

Hele, každá doba má svoje, to je bez diskuse. Je jasné, že spousta lidí v téhle době žít neumí a svoboda je pro ně příliš náročná a nevědí si s ní rady. Ale přesně - jste-li zapálení komunisté, pořád ještě na světě je kam se přestěhovat.

Já jsem teda radši, když hrozí, že občas budu nezaměstnaná, než aby mi profesi nadiktoval někdo podle tabulek, po škole jsem dostala umístěnku bůhsuďkam, chlapa jsem dva roky neviděla, páč by tvrdnul na vojně, bydlet bych musela s matkou nebo nedejbože s tchýní bůhsuďjakdlouho, na oběd bych měla v závodní kantýně rýži s UHO a jakousi podežví místo masa, schopnosti by mi byly k ničemu, páč bych neměla ty správný známý a vůbec.