Přidat odpověď

To ne. Chodili jsme všichni ve dvou typech kalhot a třech typech svetrů nebo v teplákách s lampasem. Kdo neměl maminku nebo babičku, která by uměla šít, byl v podstatě odsouzenej k uniformě nebo pašování oblečení z NDR nebo Maďarska. Když přišly do obchodu maďarský džíny, stála se na ně fronta a dostalo se na prvních deset zájemců. Jižní ovoce byly na příděl, takže ve frontách stály celý rodiny. V první třídě jsem v mrazu stála asi tři hodiny frontu před sámoškou, aby měla babička na vánoční cukroví kokos, mandle a lískový oříšky. A taky byly na příděl.
Ale ten konzum je víceméně vedlejší.
Podstatný je, že jsem ve škole měla obrovskej problém, když jsem nosila na krku křížek, protože svoboda vyznání byla něco, co existovalo leda tak na papíře. O ten křížek se se mnou učitelka na chodbě rvala, když jsem ho odmítla sundat.
Pro studium na obyčejný střední škole bylo potřeba doporučení a kdo ho nedostal, mohl být chytrej jak chtěl, skončil na učilišti. Říct cokoli negativního o Leninovi, Marxovi nebo vládnoucí straně byl průser, i když vás třeba rovnou nezavřeli, život vám uměli zkomplikovat zatraceně hodně.
Historky, jak mojí spolužačku sešvihala skupinová vedoucí na nějakým pietním aktu pionýrským šátkem, protože si ho uvazovala jako babka a tím ho znevážila, můžou dneska vypadat legrační. Ale nejsou.