Přidat odpověď

pamatuju, že mladí bydleli dlouhá léta u rodičů. Měli třeba už i rodinu a žili s rodiči v 3+1, než se zmohli na byt nebo postavili domek.

Na dovolenou se jezdilo každývíkam, a Jugoslávie byla verchol možností, ovšem, ne každého tam pustili. Rumunsko stálo busem cca 5 platů. Dnes se ohání spousta lidí větou:"Dnes se může jezdit, ale lidi nato nemají" A přesně tito lidé jezdí a létají za cca 12 000-15 000 tisíc, což je jeden plat, každý rok za teplem. A to jsou ty méně náročné destinace. Spousta lidí by se s nimi nespokojila, páč musí do Thajska, na Zanzibar, do Karibiku a tak.

Pamatuju doby, kdy protirežimní věta, vyřčená v autobuse, měla fatální následky. Dnes si každý může nadávat na všechny strany a jejich příslušníky.

Pamatuju doby, kdy škola, kterou dítě opouštělo, psala posudek nato, zda má vyřešenou otázku náboženství. Dnes můžeš být třeba v Hare Krišna a nikdo to neřeší.

I v osmdesátých letech se stalo, že nebyl toaletní papír a vložky. Když to kdosi řekl západním levicovým studentům, nevěřili tomu, mysleli si, že dotyčný prostě kecá, že to není možný. Potraviny-ne všechny byly tak obr kvalitní, jak se dnes traduje. Takže lidé běžně chovali králíky, prasata, drůbež, aby měli své suroviny pod kontrolou. Už tehdy byla ale pole zdevastovaná chemickými hnojivy, takže si moc nepomohli.

Jako ideální to dnes není a jak z toho ven, nevím. Ale jedno vím jistě-tyhle staré pořádky, kdy kdo nešel "s námi", šel proti nám, už nikdy víc nechci.