Přidat odpověď

miro, to s těmi třemi generacemi je mrazivě přesné.

Nedivím se, že někdo kritizuje současné poměry (ostatně i to, že se to bez rizika může, není až zas taková samozřejmost, pamětníci vědí), ale divím se, že by se chtěl cpát zpátky do klece (kde by se ani materiálně neměl lépe, pamětníci opět vědí), ale možná kdyby se neměl lépe ani nikdo okolo něho, tak by se mu to lépe snášelo (aneb syndrom sousedovy kozy).

Když budeme uvažovat o dluhových pastech a exekutorech, tak bychom si měli uvědomit i to, že je to daň za svobodu v tom smyslu, že dřív stát "věděl líp" než my, zda a kolik bychom si (s)měli půjčit, kdežto dneska je to ponecháno na nás včetně rizika, že to přešvihneme a nebudeme to schopní splácet.

Pokud jde o mě, já se v tomhle směru držím hodně při zdi, takže když jsme si brali půjčku třeba na bydlení, tak jsme hoodně přemýšleli, jestli to není pro nás "nad poměry" a zda bychom ji utáhli i v momentě, kdy by se naše finanční situace zhoršila. Měli jsme svobodu vzít si obrovskou hypo a koupit si barák, ale spočítali jsme si, že kdyby se cokoli stalo, tak bychom s takhle napjatým rozpočtem byli nahraní, nehledě na další náklady s barákem spojené, takže jsme šli do bytu a můžeme spát mnohem klidněji.

Myslím, že je fakt potřeba si uvědomit, že i toto je svoboda a ta svoboda má svou cenu, a i svou odvrácenou tvář, což je právě ta odpovědnost za to, že si to nastavím tak, abych si pokud možno nemusela drbat hlavu, co by kdyby, i za cenu toho, že to, co získám, bude o něco skromnější.