Přidat odpověď

" že se mně děcka smějí, že chodíme do kostela, že se nás na to soudruh učitel ptá....a že se sice učit mám, ale možná se na střední nikdy nedostanu z důvodů kádrových. To mi tu idylku celkem narušovalo "

)) , to věřm. A nebylo ani třerba, aby sekamarádui smáli. Prřiblblá soudružka učitelka, ktërá o kotele nevěděla ani že má zvonici a o víře, jakkoli křtněa, ani tolik, že věřit v něco jjiného než v báťušku Stalina a Klému souhruha dá se také, prskala idiotské dotazy na thema "a co Tě tam naučili" a když jsemodpověděl, ež např. latinu ), tak se optala k čemu mi to bude, když jí nikdo nemluví).
Ale zase bylo vedselo, to se nechat musí. A na tu střední, tojo, to pamatuji také. Dědečka, který mne vychovával, pozvala si soudužka, že přece ... škoda slov. Zpětně to přijde docela jako veselé dětství, jen jedna věc se v něm příčila velmi, a to byl seznam toho, co se nesmí říkat ve škole, protože by nás za to zavřeli. A ten seznam byl tak obsághlý, že jsem se bál, že si ho nezapamatuju.