Ale z druhé strany mi řekni, jestli sis alespoň vzdáleně uměla představit nezaměstnanost.
Já jsem třeba žila v domnění, že je to výsada (protiváha pracovní povinnosti), že ji tvoří dobrovolně nezaměstnaní či asociální jedinci a že normálnímu člověku se to stát nemůže bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání a praxi. Že stačí, když bude chtít a pak se v práci snažit.
A ejhle, 25 let poté (24, pro Kili
) stojí u pracáku třicetiletí vysokoškoláci mužského pohlaví, kteří stážovali v zahraničí a pracovali v prestižní firmě.
On ten filmový návrat do minula by znamenal velkou škálu emocí, ale pro mnoho lidí by zahrnovala i úlevu.