Přidat odpověď

Já si myslím, že ty báchorky, jak jde úča domů ve 2 jsou prostě nějaký historický (bohužel, až předrevoluční) klišé.

Rodiče na to dosud vzpomínají a manžel také, jak měli přátele učitele a jak to bylo, jak se tehdá hroutili učitelé, když se přátelsky potkali na dovolené na začátku července, že v září jim to začne. Také možná byli ve stresu, ale mívali opravdu skoro celé léto prázdniny, písemky opravovali také, ale ty osnovy byly poměrně stálé, průšvihy řešíval školník... (co já pamatuji)

zbytek... něco jako urban legend - učit bych nikdy nechtěla, natož vychovávat nebo krotit.

ale když se dneska manžel nebo rodiče baví s našimi kluky, tak jim krutě závidí, kluky škola baví, těší, žádná potvora neřeší jejich třídní původ, žádný zpruzelý učitel.. jiné nesmysly.

já jsem na pomezí, nemohu moc hodnotit, i před revolucí se mnoho věcí lámalo... ,

ale to, co mají naše děti ve škole dneska?

Pro mne, manžela i rodiče sen. A že máme děti čím dál... ehm.. větší osobnosti, často i spratkovité, to asi těžko oddiskutujeme. Nezávidím učitelům, zdravotníkům, lékařům, záchranářům, některým úředníkům, policistům...

za mne si to zkuste. I jenom představit, tak - vrátím se k učitelům, tak 25 nebo jen 20, těch ňunátek, co máte doma.