Přidat odpověď

Šuplíku, ano, je to subjektivní. U nás to třeba bylo spíš naopak:

Prarodiče:
jedni: nájemní byt, krásný a prostorný, ovšem bez možnosti pro potomky ho zdědit
druzí: bez vlastního bydlení, soužití s dětmi

- zdravotní péče sice zdánlivě zdarma, ale nic moc úroveň, úmrtí z příčin, které by dneska k úmrtí nevedly
- důchod bez možnosti si přivydělat, mimo jiné i kvůli zničenému zdraví, kterému přispěla nádeničina v dělnických profesích, kam komunisté nahnali vzdělané lidi nedělnického původu; byli zcela odkázáni na stát

Rodiče:
- byt vlastní (celoživotně splácen až zcela splacen), jednou bude předmětem dědictví
- zdravotní péče kvalitní, finančně nijak zvlášť zatěžující (těžké nemoci, za minulého režimu by pravděpodobně v tuto chvíli již nebylo koho léčit)
- po roce 1989 možnost založení živnosti, tedy pohodlná finanční situace a možnost pracovat i v době důchodového věku, i v době nemoci; nejsou odkázáni na stát