Přidat odpověď

Jenže já nechci cvičit ani se učit jazyky. Chci chodit po Praze, zajít si do kina ve chvíli, kdy se mi chce, zavolat kamarádce, jestli nechce jít na kafe za hodinu... Chodit po nábřeží...

A zároveň být s mužem, který se mnou bude šťastný. Jako jo, on není v Praze nešťastný, ale vím, že ho to tam hrozně táhne a že bych mu splnila sen. Ale za cenu, že půjdu absolutně do kopru.

Nechci, aby se o mě staral, chci taky pracovat, žít takový ten normální život. A fakt se bojím vesnic, i když v tomto případě nejde o pidi vesnici.